Pramínek vody

Z vrcholků hor, pramínek vody cestu si razí,
dlouho, předlouho si jen tak s lesy šeptá.
Najednou v údolí s jiným pramínkem se srazí,
kudy dál jeho cesta povede - na to nikoho se neptá.

Tiše si plyne dál a jako modrá stužka v trávě leží,
kolem dokola rozkvetlo snad všemi barvami kvítí.
Z dáli tiše až sem doléhají hlasy zvonů z věží
a žluté blatouchy u potůčku jako zlatem svítí.

Kdesi v hloubi lesa, kukačka si kuká,
dál potůček si protéká loukami i lesem,
datel neposeda na stromy zas ťuká,
že ten posvátný klid ruší - těžko nesem.

Najednou malý potůček s řekou se spojí,
chce řece vyprávět, co cestou všechno potkal,
rozhlíží se, na břehu staré vrby stojí
a pestré koberce kolem, jakoby někdo barvami protkal.

A tak se řekou nechá potůček nést,
netuší, kde jeho cesta jednou skončí.
Že s řekou se spojil a nechal se svést,
pak dlouhá jeho cesta, nakonec v moři končí.

Už nikdy se do hor zpátky vrátit nemůže,
navěky jej pohltí strašný hukot moře,
síla vln snadno malý pramínek přemůže
a musí už navždycky sbohem dát hoře.