Slep si štěstí

Zase podzim všemi barvami hýří,
přesto smutek usídlil se v duši.
Dávno vítr odvál pampelišek chmýří,
teď prohání se po pláni a mně tak trošku ruší.

Nemám už vůbec sílu proti větru jít,
je mnohem silnější než-li já.
Postavit se proti němu, to odvahu chce mít
a zvítězit nad zlem, to jediná je touha má.

Sbírám snad už poslední střípky štěstí,
nemohu dopustit, by někdo mně předešel.
Celá léta jsem věřila, že hvězdy dobrý osud mi věští,
teď k vyhodnocení ten správný čas nadešel.

Život byl stejně pestrý a krásný,
jako na stromech podzimní listí,
dnes zdá se mi, že košíček štěstí je prázdný,
příliš dlouho trvá, než to člověk zjistí.

By zase naplnil se až po okraj,
musel by každý tak trochu z požadavků slevit,
svůj boj o lásku a štěstí neprohraj,
někdy se dají i ty střípky lásky nakonec slepit.