Vlaštovičky

Na drátech si vlaštovičky posedávají,
neklamné to znamení, že je pomalu léto pryč,
na rozloučenou křidélky nám zamávají,
nebuď proto smutný a hlavu vzhůru vztyč!

Před sebou velmi předalekou cestu mají,
přes celé širé, nekonečné moře musí přelétnout.
Tu cestu na jih už ony důvěrně znají
a všechny chtějí toužebného cíle dosáhnout.

Ale ne všechny mohou dolétnout až na jih,
některým nebudou možná jejich síly stačit.
Těžké je ale představit si jaro u nás bez nich.
Uslyšíš-li jejich švitoření - nemůžeš se mračit.

Zas tu bude to voňavé jaro, za ním přijde léto,
ty nejkrásnější a nejmilejší dvě období v roce.
Proto hned oddávej se plnými doušky pohodě této,
vždyť stejně uplynou rychle, jak ta voda v řece.

Zas nastane čas,kdy listí na všech stromech
bude hýřit těmi překrásnými barvami podzimu.
Vlaštovičky zase zmizí z hnízd na domech
a celá příroda se začne připravovat na zimu.

Na svůj trůn nastoupí krutá vládkyně zimy,
své žezlo dlouho bude držet v rukou svých,
bude čas přemýšlet, jaké kdy jsme nadělali chyby
a těšit se zase na jaro i na úsměv v očích tvých.