Zastavení

Kdosi se zastavil u městských bran,
k nebi se zvedlo jen hejno vran.
Ponurý a smutný je celičký ten den,
když slunce nesvítí a za mraky schovává se jen.

Jako by chtělo říci divnému tomu hostu,
proč právě on, na řeku dívá se z mostu?
Tolik let uteklo, snad jako té vody v řece
a on do rodného města, sám vrací se přece.

Jen nikdo už jen nečeká tady.
Tam, kde kdysi kvetly sady,
dnes jen všady pustá stráň.
Tolik času uteklo - šedivá je skráň.

Vzpomínky - to jediné, co zůstalo mu ještě.
Zdá se, že snad ocitl se v cizím městě.
Kam dříve do školy jako malý chlapec chodil,
tam zase později svou první lásku vodil.

Potichoučku, vzpomínka za vzpomínkou přichází,
je to přec jen rodné město a klid v duši nachází.
Možná, že je to už naposledy, co spatřil rodný dům,
co prožít by ještě chtěl - patřit už bude jenom snům.