Život stojí za to II.

Ráno se probouzí s úsměvem na vrcholcích hor,
stříbrné kapičky rosy v trávě se třpytí,
nemůže býti smutný snad žádný živý tvor,
kdo však ty překrásné paprsky chytí?

Sluníčko se přehoupne přes hory k nám,
prohřeje svým teplem všechno kolem.
Nikdo na světě by neměl zůstat sám,
měl by se s druhým o lásku rozdělit honem.

Voda v potůčku povídá si s rákosím,
nad hladinou spolu vážky dovádějí.
Jen dobré zprávy všem rád nosím,
nechť všechny lidi k štěstí přivádějí.

Posílám po vodě lodičky z papíru,
nevím, zda někdy dosáhnou cíle.
Ten, kdo má lásky a štěstí nadmíru,
dokáže si vážit, co jsou krásné chvíle?

Celý den je jako by jej někdo vymaloval,
jen někde ve stínu stromů smutek se krčí.
Dej pozor - bys pohodu a klid sis nenamlouval,
potom myšlenky zlé zbytečně duši mučí.

Kdeže je to sluníčko, co dokáže divy?
Stačí ti jen, když usměje se maličko,
rozzáří kolem vše i zelené nivy,
z květu jabloně vykouzlí jablíčko.

Život je krásný a tak krátký.
Nikdo nemá právo druhému ubližovat.
Přesto někdy osud tvůj je vratký,
jen snaž se na vše špatné zapomínat.