Ztracený ráj

Jaký to býval na světě ráj!
Když slunce hřálo a tys byl mlád.
Zdálo se nám, že po celý rok je máj
a touhou po poznání, stále jsi byl hlád.

Ta touha byla příliš silná,
nás nic nedokázalo zastavit.
Že stále tu ráj bude, byla přání mylná.
Ten ráj, co tu byl - už si nedovedu představit.

Já vím, že mladá láska tu byla s námi,
každý den jak zázrak se nám zdál.
Dnes vše je pryč, zůstali jsme sami,
zbytky lásky a něhy - i ty vánek svál.

Tak byl ráj na Zemi navěky ztracen,
jen my to stále ani netušili.
Co pro to jen udělat, by nám byl vrácen?
Myslím, že spoustu slibů jsme porušili.

Dnes už je zcela marné, nějaký ráj si přát,
snad v mládí jsme si ho dosyta užili.
Teď už jen vzpomínky mohou nás hřát,
nestěžujme si, krásný život jsme prožili.