Když zpívá - zvuky slastně tají, tak jako ústa v polibcích, když vzhlédne, andělé si hrají v nebesky krásných zornicích. Když kráčí, celá dýše něhou, a promluví-li, tvář i rty jsou plny citu průzračného, tak plny zvláštní prostoty....
Jsou chvíle, kdy v myšlenkách závidíme i mrtvým, jako by jejich věčné nebytí bylo jen spočinutím v bezbolesti a v pohodě a v zátiší vadnoucích květin. Stačí však jen záchvěv rozkoše, ať už je jakákoliv a vracíme se ke svým trampotám a k hrůze...