Zatímco měsíc už chystá se ke spánku, za jeho bránou Nový den vstává. Sluneční paprsky své světlo nabízí, čeká, až v domovech zavoni káva. Ospalým ránem třpytí se kapky rosy a nesměle ve trávě září... Za okny vesele zpívají kosi...
Bývá mi líto vyřčených vět, mrzí mně, když mráz spálí květ. Bývá mi líto slov, které nelze vzít zpět. Schází mi život tam, kde není cit. Špatný je pocit, kdy se člověk nemůže vyjádřit. Mlčení bývá výraz bezmoci, kdy snad už člověku není pomoci...