Bílý obraz (Cesta k mrazu) Byl štědrý prosinec. Na zasněžené pláni s paletou v ruce kdosi stál. Sněžilo, sněžilo do jeho malování. On nevěděl, on maloval tu nahou zimu, její pevné kosti, údolí klína, hlubší, nežli chtěl, a výšku ňader v strmé závrat...
Nebýt té divné žízně v nitru, jež věčně duši pokouší, zůstal bych zde --- a v tichém skrytu bych upíjel slast rozkoší. Žár přání by mě neprochvíval, pro celý svět bych měl jen smích --- jen šepot těchto úst bych vnímal a tyto nožky líbal bych. ...
Chvíli chutnáš chlebem, chvíli trávou polních cest chvíli jasná ohněm, chvíli sněhem, jsi můj druhý břeh. Celé dlouhé roky jako spící motýl na výkladních sklech, v patrech cizích domů slýchávám tvé kroky ve větru tvůj dech. Jsi můj druhý břeh,...
Člověk člověku světlem by měl být, snem, který zdá se, rukou, která vede. Člověk člověku věrně by měl žít a učit srdce zpívat živou píseň, mlčí-li snad či zpívat nedovede.
Člověk člověku sluncem je i stínem. Každý má v sobě tichý teplý kout,...
Přesmutné oči lesbiček potoky smutku zpod víček a tam někde... na dně... nepatrná naděje, že jednou, snad se něčí srdce zachvěje, že v jednom rytmu budou dvě srdce bít a že v tu chvíli nebude trestem žít......