Tvojí pýchou všechny květy kolem vadnou, že jsi tolik pyšná, snad jsem ani netušil. Bláhově si myslel, že cestu najdu k tobě snadnou, teď vím, jak rád bych tohle pouto přerušil.
Nejsi taková, jakou dívku jsem si vysnil, tvůj pohled někdy až neskutečně...
Kaplička v poli malá, při cestě tady stojí, pomalu zarůstá plevelem a travou. Z nedalekého lesa cítit je vůně chvojí, jdu a věřím,že zvolila jsem cestu pravou.
Všechny cesty snad někam vedou, kamínky do nohou tě někdy tlačí. Nediv se, že na špatnou...
Zvonek zvoní a nikdo dveře otevřít nejde, ve tmě pod tvými okny sám a smuten stojím. Věřil jsem, že to špatné jednou přejde, teď přiznávám - o lásku tvou se bojím.
Jako bych spatřil za záclonou tvůj stín, možná, že se mi to jenom zdálo. Tak rád byc...
Čtyřlístek pro štěstí v památníku založený mám, zda-li si ještě vzpomeneš, že našli jsme jej spolu? I ten čas shovívavější snad byl tenkrát k nám, jen já věřila, že budem k sobě připoutáni, jako loďka k molu.