Ty jseš tak šíleně milej na mě tak hrozně hodnej nevíš že já tě mám ráda už tě nechci jen za kamaráda zahrnuješ mě svou pozorností obdařuješ mě nevšední radostí když jsme spolu tenkrát v noci jely do Almatretu něco se semnou stalo já chci aby...
Z posledních pocitů poskládám ještě jednu úžasnou chvíli. Je to tím, že jsi tu, možná tím, že kdysi jsme byli.. Ty a já, my dva, dvě nahý těla… Tak neříkej, že jinak si to chtěla, Tak neříkej, neříkej, neříkej mi nic...
Jenže Ty neslyšíš, jenže Ty neposloucháš.. Snad ani nevidíš, nebo spíš nechceš vidět A druhejm závidíš a v očích kapky slaný vody.. Zkus změnu, uvidíš. Pak vítej do svobody.
Stala ses do noci, z ničeho nic moje platonická láska. Unaven bezmocí, usínám vedle Tebe, něco ve mně praská.. A ranní probuzení a slova o štěstí, neboj se to nic není.. Pohled a okouzlení a prázdný náměstí, na znamení..
Máš své touhy, sny a přání. Já si však říkám zdalipak k ním taky patřím? Mám strach, že odejdeš a na mě zapomeneš. Prosbu velkou mám aby jsi jsi zůstal se mnou a nenechal mě samotnou. Vím nemůžu ti bránit ale mé lásce k tobě se nedá zabránit....
Vezmi si mně, cho´d se mnou, stejně jako s Terezou. Myslí že je něco víc, když poletí na měsí. Mě stačí že budu u tebe, a ne u žádného telete. Možná ti to tak nepříjde, ale jí to taky nadode, že jsi nej
Je to kruh, souznění, je to splynutí dvou různých částí, vtělení, je to nadechnutí, je to chvění, je to blízkost bytostí a nanebepění, je to věčnost, je to okamžik, je to prostor a průsečík.