Budu při tobě stát

Potřebuji slyšet tlukot tvého srdce,
který říká, že nikdy nepůjde to lehce,
který dodává sílu dalším mým dnům,
otevírá dveře do říše krásných snů.

Až jednou nebudeš vědět, kam dál jít,
otoč se a pojď za mnou, nenechám tě odejít,
budu ta, která bude držet tvojí ruku,
bude řev, já přesto uslyším tlukot v tom hluku.

Nikdy nebudeš sám, když nebudeš chtít,
vždycky budu ta, která při tobě bude stát,
dokud budu dýchat a budu stále žít,
budu ta, která bude po tvém boku hrát.

Můžeš mi říct, cokoli tě bude bolet,
říct věty, který tě jednou budou mrzet,
zlomit mi srdce jako skleničku na střepy,
ale jsi jediný, kdo je dokáže zase slepit.

V noční obloze hledám odpovědi na otázky,
v krokodýlích slzách nevydám ani kousek hlásky,
snažím se pokylat bolest, která mě trhá jako papír,
tvoje nepřítomnost, ignorance mě trápí.

Modré pomněnky hledám na každém rohu,
každým dalším pohledem na modrou oblohu,
ztrácím vzpomínky na časy plné smíchu,
na srdci nemám nic jen jizvu a tíhu.

Láska není pohádka ani romantický film,
srdce lámat by měl být trestný čin,
místo mozku trpí srdce, které pomalu umírá,
před světem se rychle zavírá.