Den sedmikrásek

Natrhal jsem Ti lásko sedmikrásky,
když jsem díval, jak je pro Tebe trhám, byli v nich tolik lásky
a já věděl, že dokud budou na světě stále růst a rozkvétat,
budu Tě pořád, každou hodinu, každou vteřinu, ze srdce svého, nadevše milovat.


Jsem rád, že tolik sedmikrásek stále roste po celé louce,
těším se lásko, až po louce rozkvetlé, půjdeme ruku v ruce,
sedmikrásek sto rovných bylo,
ten den, v srdci mém, se vše změnilo.


Byla to nejkrásnější změna v mém životě,
děkuji, že Tě lásko mám, v srdci mém, navěky Miluji Tě,
vždy tu budu, v srdci Tvém, kamkoliv půjdeš Ty, půjdu já s Tebou, abych Ti pomohl tak, jak pomáháš ty mě,
kdykoliv mi je jen trochu zle.


Utřu Ti slzy, z očích Tvých, jako v den sedmikrásek
a abych Tě rozveselil, smutné Tvé srdíčko křehké, použiji svůj boží hlásek,
řeknu Ti věty něžné a slova,
která Ti vždy pomohou usmát se zas a znova.


Chytnu Tě za ruku, nenápadně za ruku, začnu Ti do ouška šeptat,
slovíčka něžná, nikdy nebudu mít strach se Tě na cokoliv zeptat,
věřím Ti, jako nikomu jinému na světě,
jsi úžasná, nejúžasnější žena, na celé planetě.


Věřím, že příjde osudová chvíle,
k srdci Tvému, zbývá mi urazit, ještě dlouhá míle,
snad mám v sobě ještě sílu, tu boží sílu, na dlouhou cestu,
dorazit k tomu Tvému městu.
Věřím, že k Tobě včas dorazím,
v cestě, jen samé nástrahy, snad je do jednoho porazím.


V srdci mém, jsi mé světýlko naděje, co mám,
jsi nejkrásnější žena ve vesmíru, kterou já znám.
Přeji si, lásko má, být s Tebou, ve dne v noci,
ochránit srdíčko Tvé, pokaždé, když budu moci.


Srdce Tvé je, lásko má, můj svět,
schovám ho do dlaní,
jako malý, léčivý květ,
jako růže bez trní.


Přeji si, s Tebou uléhat, na louku plnou kvítí,
jen pro nás, do našich srdcích, slunce svítí.
Na polštář z mechu hlavu položíme vedle sebe,
já, lásko má, miluji navěky, na život a na smrt, jen Tebe.