Na kamenné skále jsem tě uviděl A trochu tiše záviděl Když se sluncem chodíš v noci spát A já zůstal jako kůl v plotě stát Možná ve snu jsme se na sebe smáli Ty líbila ses králi
Krásná obyčejná holka Z očí ti skromnost kouká Dvě roztomilé tváře Obtiskly se do polštáře Přes všechny špatné příhody Jsi nejkrásnější dar přírody
Tak jako už několikrát Blížil se ten hluboký pád Vítr foukal z Lípy, z listů přímo od srdce S duší zavřenou do klece Měsíc svítil do korun stromů Blesky vystřídaly zvuky hromů
Když se s tebou loď potápí Ať se tvoje srdce netrápí Umí pravdu v lásce psát Nebo tě nechá v trní navždy spát Kapka sklenku vína přelívá Jsi slečna, která se krásně usmívá