Já a Ty a naše láska

V životě jsou chvíle, kdy nemám žádných slov,
méně je více, není prostor na proslov.
V tomto čase může mluvit srdce moje
a svým nejkrásnějším hlasem říká: „já jsem Tvoje“.


Vstoupila jsi mi do života jako láska,
oheň co rozehřívá se a v krbu tiše praská.
Otevřelas mi srdce, pak mi dala šanci,
dala jsi mi svou důvěru i toleranci.


A já jsem otevřel stavidla mých citů,
vedle Tebe našel novou stabilitu.
Bezmezně zamiloval jsem se do Tebe,
křídla lásky vynesla mě až do nebe.


Řekl jsem Ti miluji Tě moje lásko,
přinesu Ti k nohám třeba celé Sasko.
Odpovědělo mně Tvoje srdce krásné,
„miluji Tě“ a nikdy to nepohasne.


Já jednoho dne před Tebou skloním hlavu,
pokloní se také všechny hlavy davu.
Má královno, ženo, moje drahá paní,
celý širý svět se jenom Tobě klaní.


Buď má partnerka, přítel, moje vysněná žena,
v nejhlubší úctě já klekám před Tebou na kolena.
Dole i nahoře, my dva jako jeden,
může být červenec nebo taky leden.


Já a Ty a My už budeme jen jedno
a na věky věků jsme jen odpovědno.
V paláci i parku, oba ruku v ruce,
svobodní a přesto v lásce evoluce.


Možná někdy klopýtnu, spadnu do prachu,
s láskou je život přesto plný zázraků.
Pomalu a jistě půjdeme za svým cílem,
nevzdáme se nikdy v boji zarputilém.


Ty jsi úžasná, nebude to tak lehký,
budovat spolu vztah, ten je ještě křehký.
Ty mně za to stojíš, já to nikdy nevzdám,
Tebe navěky milovat, řeknu to jen hvězdám.


Já i Ty máme mé slovo, slovo krále,
spolu zvládneme všechno, dojdeme dále.
Každý prožitý okamžik s Tvým úsměvem,
dává mně šanci milovat, být andělem.


Vše je v Tvých rukou, sama musíš si zvolit,
jaký chceš mít život, chceš-li vybrat mě / skolit?
Najdeme spolu poznání a najdeme sebe,
nebo žít život na hraně pekla / nebe.