Láska v srdci ukrytá

Láska nejde vyjádřit jen ze slov pár,
mám já v srdci díky tobě velký žár,
každým dnem je to silnější,
hned jsem poznal, že ty mi jsi přednější,
proto jdu za hlasem svého srdce,
napovídá mi správně, to vím přece.


S kyticí růži si vykračuji,
různé překážky k srdci tvému já překračuji,
jediná cesta k tobě blíže vede,
věřím, že mě osud na ni správně svede.


Do očích tvých bych chtěl já pohlédnout,
malou jiskřičku v nich tak zahlédnout,
šanci, zda bych nějakou u tebe měl,
vyjádřit bych tobě já ti chtěl,
své city, které k tobě já mám,
až příjde ten pravý čas, najevo ti je dám.


Jen ty jsi můj květ,
nevyjádří to ani pár napsaných vět,
ale v srdci mém velký žár,
přál bych si, aby z nás dvou byl šťastný pár,
osud mi tebe do srdce mého poslal
a malý náznak mi do něj tak vyslal,
že ty jsi žena mého srdce,
to už vím dávno já přece.


Srdce mé pravou láskou hoří,
k tvému srdci, všechny překážky tím tak zboří,
jsi to jen ty, o které jsem snil,
s tebou bych, lásko, rád navždy já žil.


Láska je jako slast,
skrytá v ni může být i nějaká past,
vím, že tebe možná nebudu mít,
přesto tvou ruku do své bych chtěl já vzít
a do očích tvých chviličku pohledět,
malou jiskřičku v nich tak zahledět
a šanci malou z nich vycítit,
že to není marné, chci v sobě pocítit,
cokoliv na světě tobě dát,
ty jsi můj osud, tvou múzou se chci stát.


Jsi mé malé mámení,
stále mám v sobě jen trápení,
že bez tebe mám prázdno v srdci,
nemohu to už vydržet, chci být s tebou přeci.


Chtěl bych, aby jsi mě chápala,
přitom mou otázku hádala,
pro kterou, jen srdce mé hoří
a všechny překážky k jejímu srdci zboří,
jsi to ty, láska má vysněná,
v nejkrásnějších šatech oděná.


Klidně své srdce si nech,
ale přesto vím, že v tom máš pech,
pravda tvá bude vždy stejná,
láska pravá není jen slova planá.


Když hledím na tvé foto, zčervenají mi líce,
špatně se mi dýchá, mám stáhlé plíce,
dýchat pořádně nemohu,
ale pravou láskou k tobě, tím to přemohu.


Nevím, jak ti to najevo dát, že mé srdce pro tebe plane,
prosím osud, ať se skutečností, tak stane,
abych tebe mohl poznat blíž,
jaká bude má první věta k tobě, to už asi víš.


V srdci mém se víří jméno tvé,
tobě dám klidně i srdce své,
nemohu na něj zapomenout,
tvůj hlas něžný si chci připomenout.


Tvé jméno je moc pěkné,
myšlenky mé na něj, jsou zase však běžné,
slyšet tak tvůj něžný hlas,
když už konečně příjde, ten správný čas?


Rád poslechnu si tvůj hlas,
obejmout bych chtěl já tvůj křehký pas
a něžná slova ti do ouška tvého šeptat,
přitom pravou láskou tě tím jen deptat.


Držím ty slova v hrudi své,
bojím se je říci osobě tvé,
že součást srdce tvého se chci stát,
je toho dost, co tobě chtěl bych já dát.


Chováš se jako každý,
i když máš někdy obličej tvůj vážný,
proto vážnost lásky k srdci si nebereš
a malou šanci o tvé srdce mi tím tak sebereš.


Kaťuško drahá, dovol mi tě prosím pochopit
a šanci o tvé srdce za správný konec uchopit,
nechci jen naději planou
a zažít tím hořkost slanou.