Nenávist

Všechno bylo tak hezký,
dokud jsem nezjistila najěké věci,
ja to pro mě strašně těžký,
citím se jak v kleci.

Byl jsi ze začátku tak milý,
zdál jsi se mi vážně skvělý,
ale teď mě jen ignoruješ,
strašně mi tím ubližuješ.

Měla jsem tě ráda,
brala jsem tě jako kamaráda,
přitom jsi mi jen lhal,
kraviny mi slibovat.

Teď už tě ale nemám ráda,
nechci tě mít za kamaráda,
hrozně věci jsi mi slíbil,
v srdci jsi se mi pídil.

Ale já už vím, že byla bych ti věřit,
svůj osud to tvých rukou svěřit,
mohla jsem tušit, že nejsi jiný,
že nikdo nemůže být tak milý.

Třeba jednou potkám někoho,
a možná ne jen jednoho,
kdo mi pomůže s tímhle světem,
a vyhnout se obětem.

Se vším hnevěm v sobě,
říct ti podrobně,
jak strašně tě ten nenávidím,
a vzpomínky vyklízím.

Díky tobě vím, jak je svět zlý,
"jednou bude dobře" prý,
a beze tebe je mi líp,
neřeknu ti ani "píp".

Jsi pro mě už nepodstatný,
jsi neskutečně chladný,
chtěl jsi mi jen ublížit a to se ti povedlo,
můžeš si gratulovat, ty jedno nemehlo.

Doufám, že tohle jednou budeš číst,
a pořádně se přitom rozbrečíš,
jako brečela já pro tebe,
jako to největší tele.

Nikdy to pro tebe nic neznamenalo,
setkání s tebou mě poznamenalo,
vím, že nemůžu věřit každému slovu,
musím začít žít, ZNOVU!