Vzkázala mi,
buďme známí...
se slzami.
Nejsme zváni,
dost již hraní
na rozhraní.
Vzkázal jsem jí,
blíže k zemi,
těžko je mi.
Když jen známí,
tak i sami
bez ustání.
Nemohu již,
být tobě blíž,
o čem ty sníš.
Ach můj bože,
sen, protože...
a jen to vše?
Je mi líto,
jak i vzít to
dvouhry síto.
Cesty vedly,
touhy svedly,
strop si zvedly.
buďme známí...
se slzami.
Nejsme zváni,
dost již hraní
na rozhraní.
Vzkázal jsem jí,
blíže k zemi,
těžko je mi.
Když jen známí,
tak i sami
bez ustání.
Nemohu již,
být tobě blíž,
o čem ty sníš.
Ach můj bože,
sen, protože...
a jen to vše?
Je mi líto,
jak i vzít to
dvouhry síto.
Cesty vedly,
touhy svedly,
strop si zvedly.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Pro cit a pocit
Pro cit ze dne na den žít a sen jen zřít i prosit, spádem veden v temnosvit, o š...
Prchlivá
Kde zbývá nejvíce lásky? Kde jí i nejvíce chybí.
Poezie
Ta hrou svou stále žije, jak prostor použije, tak dále s ním je pro cit i pocit ...
Pro cit ze dne na den žít a sen jen zřít i prosit, spádem veden v temnosvit, o š...
Prchlivá
Kde zbývá nejvíce lásky? Kde jí i nejvíce chybí.
Poezie
Ta hrou svou stále žije, jak prostor použije, tak dále s ním je pro cit i pocit ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva