Vzkázala mi,
buďme známí...
se slzami.
Nejsme zváni,
dost již hraní
na rozhraní.
Vzkázal jsem jí,
blíže k zemi,
těžko je mi.
Když jen známí,
tak i sami
bez ustání.
Nemohu již,
být tobě blíž,
o čem ty sníš.
Ach můj bože,
sen, protože...
a jen to vše?
Je mi líto,
jak i vzít to
dvouhry síto.
Cesty vedly,
touhy svedly,
strop si zvedly.
buďme známí...
se slzami.
Nejsme zváni,
dost již hraní
na rozhraní.
Vzkázal jsem jí,
blíže k zemi,
těžko je mi.
Když jen známí,
tak i sami
bez ustání.
Nemohu již,
být tobě blíž,
o čem ty sníš.
Ach můj bože,
sen, protože...
a jen to vše?
Je mi líto,
jak i vzít to
dvouhry síto.
Cesty vedly,
touhy svedly,
strop si zvedly.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Dále psát
O čem ještě rád a co si tak přát, o tom i o všem. Klíčem k tomu vjem, jen snem o...
Bílé linky po nebi
Jedna se píše tím směrem, jiná míří zase jiným. Každá tak z výše svým perem, a d...
Hluboce lidská
Když není radosti ani bolesti, přibývá zlosti z nespokojenosti.
O čem ještě rád a co si tak přát, o tom i o všem. Klíčem k tomu vjem, jen snem o...
Bílé linky po nebi
Jedna se píše tím směrem, jiná míří zase jiným. Každá tak z výše svým perem, a d...
Hluboce lidská
Když není radosti ani bolesti, přibývá zlosti z nespokojenosti.
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva