Posílám Ti srdíčko v láhvi

Přiletěla jsi lásko, do srdíčka mého, potichu, jako něžný vánek,
objala jsi mně, něžně celého, pošeptala jsi, do ouška mého, že vše bude dobré a utřela jsi má uplakaná očka.
V tu chvíli, v srdíčku mém, se změnil celý můj život od základu,
díky Tobě, lásko má, už neskláním, k polštáři smutně hlavu.


Srdíčko mé křehké, už smutkem nesouží,
nechce nikdy slyšet větu, začínajícím slovem NETOUŽÍ!
Už lásko vím, co srdíčko mé křehké, potřebuje k životu,
potřebuje Tebe, duši Tvou křehkou, mít k Tobě jistotu.


Tu jistotu, srdíčku mému, dáváš jen ty,
každou minutu, každou vteřinu, po celé dny,
s Tebou lásko, už nemám důvod snít,
protože s Tebou, sluníčko mé zářivé, chci začít, konečně šťastně žít.


Bez Tebe lásko, srdíčko mé, úzkost sžírá,
bez Tebe lásko, duše má, bolest v sobě svírá,
bez Tebe lásko, mám slabý tep,
bez Tebe lásko, nevnímám nic, ani okolní svět.


Bez Tebe lásko, duše má křehká, je jako květina, která vadne,
bez Tebe lásko, srdíčko mé, bolestí chřadne.
Bez Tebe lásko, zamrzá úsměv můj na tváři,
čekám, až příjde, ta chvíle osudová, kdy ho Tvůj polibek sladký, na rtech mých, zase rozzáří.


Chtěl bych, princezničko má, umět přivolat čas, přeji si být vedle tebe,
chci Tě obejmout, políbit něžně, rty Tvé, zavřít oči a vznést se s Tebou do nebe.
Jen Ty lásko dáváš, srdci mému, novou naději,
být lásko s Tebou, po Tvém boku, nic jiného si nepřeji.


Chtěl bych být při Tobě pořád,
třeba jen na chvíli, v náruči Tvé se ohřát.


Přeji si, lásko má, být s Tebou zase,
prosím, osude mocný, už je na čase.
Každá minuta, bez Tebe, navíc,
srdce mé je smutné, je mi nanic.


Jen díky Tobě, lásko má, mohu mít křídla, na zádech mých, křídla mi vyrostla,
v malé chvilce, duše Tvá, něžná vášeň, láska k Tobě, k srdíčku mému, ty jsi přirostla.
Mohu lásko konečně letět,
pro polibek Tvůj sladký, pro Tebe celou, mohu já, na zem sletět.


V životě mém smutném, v duši mé raněné, byla jen tma, ale
ty jsi rozsvítila tam světlo,
zasadila jsi tam novou lásku, novou vášeň k Tobě, do srdce mého, ve kterém jen peklo kvetlo.


Polibky mé něžné, už k Tobě letí,
lehkým vánkem, z rtů mých, na rty Tvé, pomalinku, zlehka sletí.
Modré mráčky, slunce zářivé, oblohou tiše plynou,
skrz ně, srdce mé, duše má, láska k Tobě, do srdce Tvého, na bílém červánku, pozvolna se linou.
Jejich stíny, jejich vášeň, srdci Tvému, stopy vrhají,
jsem s Tebou lásko, v každé minutě, v každé vteřině, na každém kroku, v duchu i potají.


Verše plnou lásky Ti v láhvi tajně posílám,
do krásného dnu Tvého, plnou vášně, Ti jí zasílám,
lehkým vánkem, po modrém obláčku,
dovnitř, do srdce Tvého, miluji Tě, ty můj slaďoučky koláčku,
v bílé, voňavé peřince,
ještě lásko chvíli, budou v Tobě, ani né, v malé vteřince.


Nechť Ti anděl z nebe, tento vzkaz, vložený v láhvi, brzy donese,
na adresu srdce Tvého, tam Ti jí lásko přinese.
Věřím, že k Tobě, sluníčko mé, cestu správnou najde
ať dříve, nebo později, co na tom sejde.


Musím končit, slaďoučký koláčku můj
nezapomeň, jsem a navěky budu, v srdci Tvém, jen Tvůj.
Nebude tomu nikdy jinak, neměj strach,
po trápení, v srdci Tvém, nezůstane ani prach.


Jen láska k Tobě, v srdci mém zůstane,
nikdy Tě andílku můj neopustím, důvěřuj mi, nikdy se to nestane.
Miluji Tě šíleně,
každou vteřinu, myslím na Tebe, mám se příjemně.