Prosím, lásko, vezmeš si mě?

Venku je nádherně, slunečné počasí, na nebi ani mráček, sluníčko, na nebi modrém, se na nás směje, ptáčci na větvích stromů překrásně zpívají a já procházím, lásko má překrásná, k srdci Tvému, k duši Tvé, růžovým sadem,
duši Tvou, srdce Tvé, nenechám, ani vteřinu ladem.
V srdci mém, hluboko v duši mé, delší dobu, jediné přání se ukrývá,
stéblo pravé lásky, touhy a vášně, pomalu, lehkým vánkem, z pravé lásky, ze srdce mého, peřinkou ho zakrývá.
Každý den, každou noc, ve stejnou dobu, než do postele ulehám, jediné přání si přeji,
srdce Tvé, v dlaních svých, pevně, láskou vášnivou, k duši Tvé, si ho hřeji.


S kyticí růží, červených růží, kolem potůčku,
k srdci Tvému, k duši Tvé, dělám, princezničko má překrásná, krůček po krůčku.
V ruce mé pravé, hedvábná růžová krabička, se skrývá,
hledím zamilovaný na Tebe, do očích Tvých, ruka má levá, opatrně jí odkrývá.
V krabičce hedvábné, snubní, briliantový, zlatý prstýnek, je skrytý,
jméno Tvé, zlatým písmem, je na něm vrytý.
Prosím, lásko má vysněná, z pravé lásky, ode mě ho příjmy,
smutek a bolest, ze srdce mého, prosím, rychle je výjmi.


Viděl, slyšel a četl jsem,
že k srdci mému, k duši mé, promluvila zem:
“Neboj, čas právě nadešel, čas lásky, osudové lásky, ten léčí…”
Ale kolena má, před Tebou, lásko má nádherná, stále klečí.
Čas rychle utíká, láska osudová běží,
ale na srdce mé, ze srdce Tvého, z duši Tvé, láska osudová, po modrém červánku, lehkým vánkem, pomalinku sněží.


Do lavice u kostela,
ve svatebních šatech, v závoji, kde si u mě seděla.
Vyryl jsem do zdi, z pravé lásky, k srdci Tvému, mé tajné přání:
“Prosím, princezničko má překrásná, staň se mou paní.”
Promiň, ale nejde, srdce Tvého, se vzdát, nejde od něj jít dál,
ty jsi ta pravá, láska má vysněná a toho jsem se bál.


Hledím zamilovaný, vášnivě zamilovaný, na Tebe, hluboko do Tvých očí
a vidím v nich kočár, překrásný, zlatý kočár, koně a na nich kočí.
Vlasy Tvé v závoji, překrásné Tvé vlasy, lehkým vánkem, v dálce Ti vlají
a můj dech, srdce mé, duše má, se rychle tají.
Jsem král, král srdce Tvého, ale došly mi slova,
byla, jsi a budeš vždycky, v srdci mém, na prvním místě,
větu plnou lásky a vášně, šeptat Ti budu, do ouška Tvého, dnes a zítra znova.


Chtěl bych, lásko má překrásná, s Tebou, mít se krásně
a zažít, s Tebou, lásku plnou vášně.
Cítím, že láska osudová, motá své sítě,
protože vím, že chci Ti říct: “Lásko, miluji Tě!”
Chci Tebe, srdce Tvé, duši Tvou, nechci být sám
a najevo, lásko má nádherná, své city, všechno Ti dám.


Prosím, sluníčko mé krásné, vrať se, do srdce mého, do mého snu zpět,
jen s Tebou, lásko mého srdce, chci projít svět,
padám, před Tebou, padám na kolena v objetí vášnivé lásky,
držím ruku své krásky,
líbám, vášnivě líbám, sladce, rtíky Tvé, v deštivé tmě
a šeptám, vášnivě, do ouška Tvého: “Prosím, lásko, vezmeš si mě?”