Sonet 12 - W. Shakespeare
( překlad Martin Hilský)
Když slyším zvon jak odměřuje čas
a v tlamě noci vidím mizet den,
když stříbrem prokvétá už černý vlas
a jaro setřásá květ za květem,
když vidím zas, že opadalo listí,
a holý strom, že neskýtá už stín,
že zeleň léta vezou po strništi,
jak na marách a s vousy do osin,
pak tvojí krásy ptám se v obavách,
zda tuhle zkázu času vydrží.
Než každá krása obrátí se v prach,
má vidět jinou vedle sebe žít?
Pod kosou času jednou padne každý,
jen ten kdo plodí, může přežít navždy.
PeopleSTAR (1 hodnocení)