Věnuj mi

Věnuj mi Tvůj rozkošný úsměv, který rozmrazí srdce mé,
věnuj mi kousek ze svého času,
věnuj mi kus radosti, která zažene myšlenky zlé,
věnuj mi malinkatou chvíli, abych mohl zhodnotit Tvou krásu.


Věnuj mi Tvou pozornost prosím,
něco Ti totiž povědět musím,
je to pro mě velice důležité,
tak se směle posaď a poslechni si, co je ve mě skryté.


Rád bych Ti pověděl,
že v poslední době, jsem se zrovna moc dobře neměl,
ale pak si přišla ty,
a změnila si všechno během jedné minuty.


Nebyly potřeba žádná slova, žádné činy, Tvůj úsměv bohatě stačil,
v tom momentě se můj kámen v hrudi na kousky rozskočil,
srdce pomalu začalo se probouzet, začíná opět žít, začalo roztávat,
každou další minutou a vteřinou sis mě začala získávat.


Tvá jedinečná elegance, tvá vnitřní krása,
děkuji Ti za každou strávenou chvíli s Tebou, jsi má osudová spása,
viděla si mě unaveného, smutného, viděla si mě v bolestech,
neotočila ses jako ostatní, šla si ke mě po špičkách blíž a pohladila mě po vlasech.


Zeptala ses směle “Můj drahý je Ti dobře”,
najednou jakoby mé všechny starosti pohltilo moře,
díval jsem se do Tvých očí, byly tak dobré,
překvapilo mě mile jak jsou překrásné, jsou modré.


Usmál jsem se smutně a řekl: “Má nejdražší, neboj, dobré to bude”,
protože jsem v ten moment cítil jak mé zmrzlé srdce taje,
z kusu ledu se pomalu zase stával pevný sval,
který za pár chvil strávených s Tebou na poplach o hruď bubnoval.


Dovoluji si směle tvrdit, že jsi kouzelník,
chci Ti poděkovat za to, že si mě schovala pod deštník,
chci Ti poděkovat za to, že si mi zase vnesla plamen naděje do života,
děkuji za to, že už mě netrápí samota.


Zajímalo by mě,
zda Tě to ke mně táhne stejně tak, jako mě k Tobě,
škoda že jsou to jen pouhé věty, o kterých nevím, jestli je čteš, ale kdo ví,
pokud ano, chci ti říci DÍKY za to že jsi.