Na obloze převládá opět šedá,
zříš v kraji holé stromů koruny.
Sluníčko si říci stále nedá,
počasí brnká nervům na struny.
Kdo nemůže za sluncem na hory,
doma či v procesu pracovním.
Láteří se smutkem na zimy rozmary,
o čase mládí a krásách zimy sním.
Z kopce dolů jedou děti na saních,
mráz štípe do šťastných lící.
Třpyt sněhu a veselý smích,
přes cestu přeběhnou zajíci.
Bijí se spolu jak zdatní boxeři,
po svahu až létají jejich chlupy.
O co tak mocně a zuřivě soupeří,
snad o lásku jedné zaječice z tlupy.
Čas přivál a rozjitřnil dávné city,
sedíš v křesle a mládí ve vzpomínce žije.
Hledíš oknem často do šedé reality,
přidej si ke snům i kousek fantazie.
PeopleSTAR (1 hodnocení)