Když zpívá - zvuky slastně tají, tak jako ústa v polibcích, když vzhlédne, andělé si hrají v nebesky krásných zornicích. Když kráčí, celá dýše něhou, a promluví-li, tvář i rty jsou plny citu průzračného, tak plny zvláštní prostoty....
Naděje vzniká v srdcích lidí, co pro ni dýchají a živí svou vůlí, její touhu žít, na blízku našich křivd, by se vždy ladně dal překročit švih, dřív než budeš mít, příležitost zříct, tomu komu nevěříš, že se jinam svou cností soustředíš...
V zádech v mysli i na své tváři, cítím z každého z vás, kus odvahy, jež pohání sebevědomí mé, by vše co je ztracené, nalezlo zájem vnést, do našich srdcí čest, společně život vést do rodu, mezi meč a přeslici, svou vlajku vztyčit a rod...
Každý smutek zevšední, potom se člověk snaží, ztrátám předejít i přes to nedá se všechno oděvy-t, tak aby si nikdo nevšiml proměny a ducha s myslí spojeni, soužitím lásky za tělo které by také pochopení chtělo a všichni tři věděli, že nám jedn...
Má bytost nemá na světě, co by vám nerozdala: když jste mi život vzala, i ze smrti mě vyrvěte! Mám-li co ještě poztrácet, vezměte vše, co bylo mým, jen když si ponechati smím oči, a na vás pohlížet!