Poledne chromových žlutí, nebesa bez poskvrny, vesmírná slunečnice na kříž přibíjí zemi. V bezzrnném obilí cvrčících cvrčků šílení. Jako nabodnuté hlavy civí bezlisté stromy. Zahvízdla smrt. Umíráčkem měří. Do mozku se zakusuje
Tak často v podvečer sním v komnatě své sám O lásce, o níž vím, že nepřijde mi ani, Jež prudce schvátí mne, jíž navždy podléhám, Jež vichrem prožene se dnů mých zmlklou plání,
O lásce, jež rve tlum mých marných nadějí, Jak vichr větve rve, když v mrtv...
Stromy a kořeny a naše plody zrození, jsou spojeni, v odhodlání sklíčit každý rok, další potomstvo, co má stejnou sílu ochotnou v prostor pnout, jako sebevědomá osobnost, co nemá pochybnost, že uspěje a zbyde les plný hvězd, c...
Když se štíři štítí, dosáhnout výšin v mystické lekci, jako zvěsti, co době dnešní, dala dosáhnout dál a tak strach svůj oddíl odvolal, protože, ten kdo nás k jednotě povolal, živí se tím,¨ že čerpáme jeho sílu aby mohl vyrábět dal...