Hrajeme si na hodný… říkáme si, jsme svobodní… svoboda, která nás má zblbnout... to je dohoda, co nás chce zvrhnout… světu velí lidé… jaká škoda… proto je ve světě vše černé… to je shoda… mezi zlem a lidma... utlačován pro své vlastní práva....
Tuto báseň napsala žena, která zemřela v oddělení pro dlouhodobě nemocné. Personál nemocnice ji nalezl mezi jejími věcmi, a tak se jim líbila, že ji opsali a báseň pak putovala po celé nemocnici a dál.