Anděl

Jsou věci, které se hodně dotknou,
jsou slova, která bolest nevyjádří,
jsou dny, které hořknou,
jsou lidi, kteří k sobě patří.

O osudu můžeme rozhodnout,
někdy nám ale chybí ta víra,
vítězství se můžeme dotknout,
jenže strach nás stále svírá.

Já podívala se do zrcadla, viděla sebe,
zničenou, na dně a úplně ztracenou,
tvář, která trpí ale srdce se směje,
dívku krásnou se s duší bolavou.

V tu chvíli přišel můj anděl,
co smutek v mém těle zastavil,
řekl, ať kouknu se do očí pravdě,
chtěla jsem vidět tvář, tu neodhalil.

Anděl bez křídel s krásným úsměvem,
hlas, který dávno já znala a přesto nevěděla,
řekl, že se mnou propluje světem,
tvář jsem vidět už nechtěla.

Jeho úsměv byl jasný, krásně zářil,
v srdci bylo najednou teplo,
zima odešla, všude plno tváří,
všechno zlé už odešlo.

Děkuji anděli za jeho dar,
dnes už vím, jak to myslel,
zbavil mě všech mých ran,
lásku v srdci mém zasel.