Dej najevo, co Tvé srdce k ni cítí

Když jsem tě tam viděl sedět,
ohromen, jsem nepřestal do tvých očích hledět,
ten velký žár mě pohltil,
natolik, že srdce mé velkou silou zahltil,
to se nedá přece zastavit,
co by stalo, si nedokáži představit.


Srdce mé se náhle zastavilo,
něco krásného si přitom na chvíli představilo,
ten pocit, být součást tvého srdce,
jsem tu jen pro tebe, víš sama přece.


Budou to už tři roky,
udělat bych chtěl já k tomu proto osudové kroky,
které na správnou cestu vedou,
k tvému srdci věřím, že mě brzy svedou,
není to jen pověra pouhá,
k tobě vede, však cesta dlouhá,
kterou dnem i nocí já půjdu,
je to daleko, přesto to újdu.


Oči tvé krásné, jak pomněnky,
nejsou to však jen mé pouhé domněnky,
ale pravá láska, která v srdci mém plápolá,
velkou touhu po tobě, to v něm vyvolá,
svou citovou vazbu v mém srdci,
najevo jakýmkoliv způsobem dát ti přeci,
že jen ty, jsi můj osud,
ve kterém jsem nevěřil, teprve až dosud,
boj o tvé srdce svést
a správnou cestou k pravé lásce tě vést.


Pravá láska nejsou jen nějaká slova,
která slyšíš běžně zas a znova,
ale od srdce myšlená slovíčka,
vrátím ti je zpět do tvého srdíčka,
něžně a jemně,
jedním pohledem probudila jsi vážné city ve mně.


Nezáleží na tom, jaké srdce mám,
ale na tom, komu své city najevo já dám,
mé vysněné, pro kterou mé srdce plane,
každé ráno, když k ní vstane,
polibek sladký ti toužím dáti
a osudovou múzou tvou se chci státi,
kterému můžeš ty věřit
a své srdce křehké mu tak svěřit.


Jsi můj krásný sen,
kéž bych se z něj neprobudil nikdy já jen,
ten pocit, když ti na někom záleží,
její srdce ti tak právem náleží,
není lehké si ho zasloužit,
nějakým dobrým skutkem, si ho musíš vysloužit.


Držet tě pevně v pase,
celý den a pak zase,
do tvých očích zamilovaně zírat
a tebe celou v náruči svírat,
přitom srdce tvé láskou hřát,
buď mou osudovou láskou, chtěl bych si přát.


Šarmantní jsi, jak rozkvetlá růže,
která vše v dobré změnit může
a srdce tvé, tím tak okouzlit,
v pravou lásku, ve tvém srdci ti tak vykouzlit
a být tvým ochráncem,
ve dne, v noci tvým zachráncem.


Urazit nekonečné míle,
mít přitom společné cíle,
který je dán osudem
a ty jsi jediná, tím důvodem,
že před léty, když jsem tě v porotě objevil,
zájem o tvé srdce jsem hned projevil,
své city vážně jsem ti začal ve verších skládat
a do srdce tvého já tajně vkládat,
abys o tom zatím nevěděla,
až pak ode mně by ses je dozvěděla.


Jsi má princezna, co má v moci,
mé touhy k tobě ve dne i v noci,
které mám skryté,
v srdci mém, s tvým jménem vryté.


Být stále ve tvém objetí,
slzy v očích neskrývám v dojetí,
tebe bych blíže poznat chtěl
a své city tobě vyznat, už jsem dávno udělat měl,
pokud je ještě čas,
který se nemusí opakovat, už nikdy zas.


Jsi půvabná, jak jarní kvítí,
na které vždy ranní slunce svítí
a pokaždé, když v noci usínám,
ke spánku, srdce mé tím tak zhasínám,
po stopách tvých kráčet
krásné vzpomínky v srdci s sebou si tak vláčet,
ať je noc, nebo den,
v srdci svém mám tebe jen.