Není cennějšího nežli ženy...

Chci zavřít oči,
dopřát si doušku vína,
ustát života zkoušku,
opustit ten splín,
složit tělo v tvůj klín.
Naslouchat jak srdce Tvé bije,
vnímat tvé nádechy, zadržet výdechy, cítit tu chvíli harmonie,jak tvá hruď stoupá a klesá, jak mne život houpá, srdce mé plesá, zadrž Tvá slova skoupá.
Obejmout Tě kolem pasu,
nevnímat rychlost času,
probít se krustou, jež chrání Tvou duši. Uvnitř je laskavost, vně však tvá ukrutnost.
Uvnitř pokoje bílé svíce,
zanechat rozbroje, hladit Tvé líce.
Tvé rty však mlčí, krutost sálá Ti z očí.Mé srdce bolestí bije,že víno těch starostí smyje, že každý zármutek ze srdce smeje, že život utek a měsíc se směje, tisíc tu výčitek. Mé srdce pěje jak ptáče, jež matku ztratilo,s dalším douškem však smutku ubylo.
Láhev se prázdní to, co mne vězní naopak zmenšuje, pocity v mém těle směšuje.
Necítím nic, nevím zda sním či bdím, chci si dát víc.
Chci zapomenout, zbavit se Tě,
opomenout, že miloval jsem Tě.
Nechci Tě vidět ani Tě slyšet
již nechci se stydět.
K ženám s úctou a láskou jsem vzhlížel, však sklizen byl jen žel.
Proč nejsem zlý, ženami nepohrdám, jejich slzami šetřím a těmi kapkami štěstí,
nosím si do srdce klestí.
Jsem prostý pitomec,
láhev se prázdní,
nemyslet na konec,
něco se změní.
Mám se stát sviní,
začít vámi pohrdat,
jak to dělají jiní?
Ne to po mně nechtěj, nemůži!
Budu vždy muž,který donese Ti růži, za Tebe obětuje svou kůži.
Budu takový jaký jsem
než se za mnou zavře zem.
Láhev je prázdná,
má odpověď rázná:
NIKDY NEPŘESTANU ŽENY MILOVAT,
I KDYBYCH MĚL, I KDYŽ BUDU LITOVAT!