Prapraděd

Na kraji té skály,
vyvrhnul jsem všechny své pády z hlavy
a začátek nové éry mého života,
počal se si výru vychutnat
a přidat ruku k dílu,
místo stěžování si na bídu
a pak jsem se shlédl
co to vlastně zastávám
když má pozitivní nálada
brání mé mysli kal,
čeho všeho jsem se bál,
jako zrod tváře
co má co ukázat
pro uzdu jež rozbil
aby něco nového stvořil
pod svými oblouky
moudrosti a varu,
kam se dotahuji a planu
v čirém zájmu
vládnout svému životu
a rojit vítězství
za přízeň a naslouchání mi,
protože se projevím
a změny odlehlé
odemkneme a tvoříme sami,
jako hlas co je třeba jít za ním
aby se každý svých zármutků zbavil
a jediné rány co schytáš,
ještě rád uvítáš,
jako průvan nové síly,
když se takový časy blíží,
jako sťižeň svého zármutku,
vyměnit za úctu pochopení a radost
co jich nikdy není málo
či plátno osudu,
našich rozhodnutí a tvrzení,
že jsem skutečný
a to za čím jsi jdu mě neuteče
ba naopak sílím,
jako mávnutí křídly
co ve svém zdvižení,
vynáším své příjmení
na počest dost možná
mého příbuzného
co to po něm dědím
ačkoli to nikdo ještě neví
nebo si to nedokázali spojit
jako já.