Proč Ti vlastně píši básně?
Bez hany a bázně?
Otázka jest jednoduchá,
odpověď též prostoduchá.
Báseň je jako sen, kde mohu noc změnit v den.
Kde mohu se dívat do tvých očí,
jak tvé rty krutě mlčí,
cítit tvou nevinnost ovčí
a mé úmysly vlčí.
Mám chuť na tebe se vrhnout,
šat z tebe strhnout,
vnímat tvé tělo v záři krbové,
táhnout po tvé kůži lilje růžové.
Tělo pokryté rosy kapkami,
oči plné touhy slzami.
Jsi tak hebká,
tvá ústa vlhká.
Líbat tvé hrdlo,
a tiše doufat,
aby mnou srdce tvé nepohrdlo.
Nevěřím, že jsi jen lidská bytost.
Chci vnímat tvé hrudi žhavost,
však dál už je tu jen žalost.
Nemá cenu dále psát,
když se to nemůže nikdy stát.
Mohu Ti psát básně
bez hany a bázně.
Však je to jen snění,
ale skutečnost tu není.
PeopleSTAR (23 hodnocení)