Šílený Halloveenský sen - (neznám autora)

Tento večer se mi nějak,
vůbec nechce spát,
raději zkusím opatrně,
dýni vydlabat.

Už se na mě pěkně směje,
a svíčka v ní září,
já však přece jenom končím,
hlavou na polštáři.

Slyším pořád divné zvuky,
někde ze skříně,
a najednou vpadne kostra,
ke mě do síně.

Zasměje se hrubým hlasem,
tak podobným hromu,
pak se rychle vypotácí,
ven z našeho domu.

Dalo jí to pěkně zabrat,
schodů máme dost,
tak si na nich polámala,
ne jen jednu kost.

Sbírám kosti po schodišti,
chci jí je jen dát,
ale kostra stále běží,
nechce zůstat stát.

Běžím stále běžím za ní,
tu kost svírám v pěsti,
když tu ale nečekaně,
vběhnu na náměstí.

Na náměstí nějak rušno,
v tuto noční chvíli,
zdá se mi že hukot davu,
stále nějak sílí.

Vidím kostru jak si s kostmi,
zkouší žonglovat,
a kolem ní v bílém světle,
duchy tancovat.

Vidím tam dav metalistů,
ukrutně se smát,
a před nimi v černém plášti,
smrtku repovat.

Tohle už mi přišlo fakt moc,
rozum zůstal stát,
vidím tamhle hned před stageí,
kostry pogovat.

Když to vše tak pozoruju,
ve výhodném postoji,
náhle se však sám probudím,
ve svém malém pokoji.

No to byl zas Halloween,
už to mám na háku,
místo kostí držím v ruce,
kusy věšáku.