Ta pravá v mém srdci

Srdce má na pravém místě,
co konkrétně k ní cítím, vím zcela jistě,
to pevné pouto, který mám v sobě,
řeknu o něm, ale jen Tobě.


Z napsaných slov pár,
nejde vyjádřit v srdci mém, ten velký žár,
který ve mně plápolá,
tu velkou sílu, ve mně lásku, k tobě vyvolá,
to nedá, takto lehce popsat,
o tom bych ti chtěl verš dopodrobna napsat.


Je to už třetí rok,
proto bych chtěl já udělat, sám k tomu první krok,
za tebou se vydat,
co má duše k tobě cítí, to ti předat,
ve verši krásném, pro tebe složený,
byl bych rád, aby byl v srdci tvém vložený.


S kyticí krásnou si vykračuji,
dnem a nocí, všechny překážky k tobě překračuji,
nic už mě zastavit nemůže,
však pravá láska, všechno zlo přemůže.


Do očích tvých chci ti pohlédnout,
malou šanci, chtěl bych v nich zahlédnout
a vědět, že ty jediná, jsi můj osud,
v něm jsem věřil, ale poznal jsem ho dosud,
proto se srdce mé silně chvěje,
kéž bych věděl, co se v něm děje.


Oči tvé krásné, jsou jak pomněnky,
kdepak, nejsou to jen mé domněnky,
takový je však osud,
fandím ti a je tomu dosud,
tebe, mi osud z nebe seslalo
a mě tím náznak do srdce vyslalo.


Samotné nebe mi tebe do srdce seslalo,
jsi to nejhezčí, lásko má, co mě na tomto světě potkalo,
modré z nebe, tobě chci snést,
krásnou krajinou, k pravé lásce tě chci vést.


Ve tvém srdci skrýváš květ,
kéž by to mohla vyjádřit, jedna z těchto vět,
kterou jsem v tobě skryl,
své jméno, do srdce tvého, jsem tam vryl.


Cítím tvé srdce stále blíž,
pošeptám ti tiše: “Miluji Tě, však to víš”
S tebou ve dne v noci,
přijdu za tebou vždy, kdykoliv budu moci.


S tebou projít celý svět,
utrhnout tam, tento krásný květ,
který na pravou láskou zabírá,
za chvíli uvidíš, velkou sílu to nabírá.


Říkám si v duchu,
jak tobě to říci, v tomto ruchu,
že po tvém boku, chci se probouzet jen,
s tebou chci já trávit každičký krásný den.


Cítím to stále v sobě,
jak ti to říci mám tobě,
že srdce mé se silně chvěje,
přitom krásnou píseň si pěje,
už aby přišel ten správný čas
a já tebe mohl vidět opět zas.


Pro ten sluneční svit,
cítíš ve mně Kaťuško, ten vážný cit,
který v srdci mém koluje
a všechen smutek z něj ven, tak roluje.


Pravá láska v srdci navždy zůstává,
krásný okamžik díky tobě, v něm tak nastává,
jediná Ty, jsi žena mého srdce,
však ty víš, jak je to doopravdy přece.


Objevil jsem já tebe,
až mě s toho příjemně u srdce zebe,
to se nedá snadno popsat,
v nějakém verši, ti to dopodrobna musím zapsat.


Vyznávat se ti z celého srdce,
co k tobě cítím? Je to velká láska přece.
Jsi krásná, jak modré z nebe,
není to jen sen, miluji jen Tebe!