Tmou šlehá mi do pokoje
nepovědomý hlas.
Sedíme u tvého zdroje,
já, žárovka, čas.
Sedíme u tvého zdroje
jak topoly nad jezem.
Tajemné ztišení tvoje
zní modravým železem.
Modravým železem hutí
syčí i minulost v nás.
Noci má bez usnutí,
smím zhasnout, když odchází čas?
nepovědomý hlas.
Sedíme u tvého zdroje,
já, žárovka, čas.
Sedíme u tvého zdroje
jak topoly nad jezem.
Tajemné ztišení tvoje
zní modravým železem.
Modravým železem hutí
syčí i minulost v nás.
Noci má bez usnutí,
smím zhasnout, když odchází čas?
PeopleSTAR (4 hodnocení)
Další příspěvky autora
PŘES ROVNÍK - František Gottlieb
A pak jsem viděl hvězdy. Čas mě zdravil, jak bych se modrým mořem plavil. A měsí...
PRAVDO DUCHA !
Pravdo ducha, sílo mroucích, nekonečný příslibe, ty, v níž nelze spočinouti jako...
STROM - František Gottlieb
Na koho myslí strom, když kvete? Sám stavíš si jej před oči, tvá metafora hledá ...
A pak jsem viděl hvězdy. Čas mě zdravil, jak bych se modrým mořem plavil. A měsí...
PRAVDO DUCHA !
Pravdo ducha, sílo mroucích, nekonečný příslibe, ty, v níž nelze spočinouti jako...
STROM - František Gottlieb
Na koho myslí strom, když kvete? Sám stavíš si jej před oči, tvá metafora hledá ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva