Věčná láska

Až poslední kapka deště splyne s chodníkem,
až poslední sluneční paprsek rozloučí se s měsícem,
až člověk pozná všechny divy na tomto světě,
do té doby já budu pořád milovat tě.

Až teprve zemře poslední básník,
zjistíme, jak vnitřně byli vlastně krásní,
jak dokázali vyjadřovat bolest i touhu,
v pár verších vytvořit zlost i něhu.

Dokud naše srdce bijí za lásku,
nemusíme se bát, najdeme spásu,
dokud nám hudba bude k život hrát,
do té doby se o štěstí nemusíme bát.

Až spojí se naše těla v jedno,
při pohledu do očí tvých uschne mi hrdlo,
až jednou odejdeš a už se nevrátíš,
celý můj život naruby obrátíš.

Láska je cit, který nepomíjí,
musí se o ni pečovat, jinak se zabíjí,
společnou cestou se musejí dva vydat,
aby nad tímto světem mohli vyhrát.

Dokud držíš mé srdce pevně jako kámen,
do té doby se sebe my dva nevzdáme,
dokud tvůj úsměv rozzařuje moje dny,
do té dobu budu tvrdit, že my dva navždy.