Hluboký les a v něm věž. Nikdo netuší jak ty lžeš, ale máš pech, protože jsi v kožichu veš, která nemá vlastní zranění, avšak skončíš, opuštěná, jako staré kamení, jelikož v mém zázemí, není pro tebe žádné stavení, atak sem tvé bolesti zbave...
Hledám-li tě, nejsi ta, kterou vidím, ta, s kterou zblízka mluvím, nejsi ty. Tváří v tvář druhým, říkám jenom tobě to staré slovo, které se všem líbí, a místo tváře, na kterou se dívám, mám vždycky jenom tvoji před očima. Tak oklamávám druhé a sám sebe...