Ty cizí žena jsi a jiný tě má rád, a jeho a ne mě ty musíš milovat. Jen s ním buď veselá a s ním buď šťastna jen a na mě zapomeň a na mě zapomeň, zapomeň na můj hlas, na ruce mé i tvář, s mým se vším rozluč se a všecko moje zmař!
Uvést do souladu blankyt nebe a zeleň krajinky s ženou to dokazují určité letní dny právě tak jako štětec Botticelliho Jsou-li jejich rty stejnorodé s pramenem líbejte se líbejte se na lukách ó náruče ó ženy ó lůna!
Na stromech kvítků jak vody v potoce, časem z nich vyroste lahodné ovoce. Jen musí je opylovat čmelák či včelička, k tomu jim třeba i teplého sluníčka.
Ledoví bratři přinesli déšť a chlad, mrazíku nechoď již, v máji tě nemá nikdo rád. Příroda kouzl...