Jak vřeteno se vrtíte, vy jedna, jak pták jste věčně neposedná. Kdo by chtěl, když jste tolik živá, skoncovat s vaším divným návykem, musel by, slečno skotačivá, přibít vám asi zadek kolíkem.
A tak jdu dál, navzdory svým snům, a pak najednou, cítím tu věc, nemůžu uhnout, a přec, není těžká lež, i když to není věž, možná za tím právě běž, než ucítíš klec, jež je znamením, že to je to stavení, z kterého síla pramení, na ...