Duše otrocká, tvář hrdá, bída, nuda, chlad a dým. Pyšné město, žulo tvrdá s nebem bledězeleným, přec jen časem se mi steskne po tvých šerých ulicích, kde se zlatá kadeř leskne, malá nožka šlape sníh.
Navzdory svému chápání nedokázal jsem tomu zabránit aby mé nálady přestali ovlivňovat mé touhy zapadlé hluboko ve mě a ze vzpomínky stal se předmět po kterém se zvedám jako mysl se kterou jsem se shledal na obalu svého žití a zjistil tak ...
V učení své nitro proměnil v čerpací stanici se záštitou svého tempa v letu se někým stát jako odpovědi na to co jsem zač když v plášti své nicoty vytvořil jsem řád kde nebyl jako mění těm co to dokáží ocenit a vystoupí z kruhu hladových k...