Po dnešní noci zase na mol hlava se točí, bolí mě pohled do tvých očí, nechci jít dál nechci všechno jsem vzdal, našel jsem tebe, sebe Nemám srdce co bych ti dal, asi končí tahle sloka... Už nevím dám si loka, no rád sem tě kočko poznal jo chyba las...
Vysoký topol hrdě stojí, stojí tiše a téměř netknutě, vítr hýbá mu větvemi, opřený kelt je o něj se svou zbrojí, v rukou třímá dítě, dlouhé kořeny má ukryté v zemi.
Co ublíží srdci nejvíce, co proudy krve spustí ? Když v noci za svitu měsíce, tvá láska nevěry se dopustí... Když člověk, kterému si věřil, najednou tě zradí. Ten, komu všechna tajemství si svěřil, navždy z tvého života se ztratí. Když slzy po tv...
Máme před sebou svět, ale stojíme za oknem. Máme už nazuté boty, ale nevykročíme ven. Máme už to na jazyku, ale neřekneme raději nic. Máme vědomosti zděděné po generace, ale zatím jsme se nepoučili z vlastních chyb. Máme nadpřirozenou bytost, o které neví...