Tvoje modré oči svítí jak polární záře, a proto červenají se mé tváře. Pohlazení od tebe je jako vánek ve světě, s tebou se cítím jak na jiné planetě. Tvůj dech se ve tmě tají, mé myšlenky se stále ptají. Srdce přetlouká ticho, a stále nevím jak dál...
Víš tenkrát nebyla modrá obloha ani kousek hvězdného nebe já si opakuju dokola stéká mi slza já chci jen tebe, hledali jsme se věčnost ale nepotkaly nikdy nemůžeme být spolu to přestává být vtipný, já už musím jít musím spát nemá cenu pokračovat, ni...
Po dnešní noci zase na mol hlava se točí, bolí mě pohled do tvých očí, nechci jít dál nechci všechno jsem vzdal, našel jsem tebe, sebe Nemám srdce co bych ti dal, asi končí tahle sloka... Už nevím dám si loka, no rád sem tě kočko poznal jo chyba las...
Vysoký topol hrdě stojí, stojí tiše a téměř netknutě, vítr hýbá mu větvemi, opřený kelt je o něj se svou zbrojí, v rukou třímá dítě, dlouhé kořeny má ukryté v zemi.