Trhá mě to na kusy, zžírá mě to zevnitř, strach ukrytý hluboko mě, uvnitř. Vím, že tam jsou, prahnou po mé bolesti, fantazií a sny nechala jsem se unésti. Teď ležím na zemi, strach uvnitř mě, pláču stále, opuštěná, sama a potmě. Chci utéct pryč, pryč o...
Vrátím se na místo, kde málem život mi sebrán byl, o tom místu jsem nejednou snil.
Půjdu tam sám, to místo tak dobře znám, kdyby před časem, tam nebylo přátel pár, dnes už bych tu nestál, nebyl tu tak jak jsem, pro mě noc, pro vás den.
Můj vlak vjel asi do špatného tunelu, odkuď není cesty uniku. Není cesty zpět, chci objevit lepší svět. Najít správný směr, překonat těch několik děr. Překážek milion naděje zhasíná jak lampion. A snad už jen strach, že jsi mého srdce vrah....