Ve větru utíkám, deštěm se zalykám, děsím se všedností, ticho mě pohostí, svlékám se za šera, paměť je mizera, nutí mi vzpomínku, láká mě na sklínku, bylo či nebylo vše, co mě trápilo, víno tu upíjím, zvolna ti promíjím, výčitky zmize...
Už nekoukám do nebe, už nekoukám na oblaka, ještě mě něco tam nahoře zláká... Když už se podívám, brzo zklopím zrak, když vidím nějaký mrak. Tak vlastně, proč se lidé koukají na nebe, co tam vidí? Jen odrazy sami sebe. Vidí se v mracích, také v modrém ...
NIKDY NEPRESTAVAJ SNIVAT SNY, ZIVOT NIE JE TAK ZLY, NIKDY NEPRESTAVAJ VERIT NA LUDI, VZDY SA NAJDU AJ TI DOBRY, NIKDY NEHOVOR, NIE, VER VSETKO JE MOZNE, VER AK VERIS SAM SEBE, TO JE PRE TEBA DOLEZITE.
ZIVOT JE KRASA. LASKA LUPIENOK, TY SI MOJ KVIETOK, DAVNO ,UZ ROZKVETNUTY, MOJE OCI ROZIARENE, NO ROZCHOD, KVIETOK OPAT ZVADNUTY, SMUTOK VSADE PRITOMNY, CHYBAS MI VER MI, CHCEM NASPAT CAS, CAS VSETKYCH NASICH KRAS, ACH, ASIK TO NEZVLADNEM BEZ TEBA ZAS.