Vzpomínky dávno vybledly.. Ach prosinec je tak chladný. Sněžné květy ve vlasech mi rozkvetly hlava skloní se k zemi pohybem ladným a slzy dopadnou na bílý sníh... Připadám si jako ve městě duchů, z každého rohu ozývá se falešný smích......
Žena s pláčem na tváři, skrývá v sobě lež lže ústy, stehny prsy a zrakem, který hledí zde její šarm a smyslnost, obrací se vně uvnitř však bolest a pohrdání, cítí jen hnus vůči světu sužuje ji teď, svírá se jí hrdlo má tu moc, kterou muž ztratil, nejbl...
Vonku listie opada, moja mysel ma ovlada, moje srdce lasku citi, ako luka co slnko na nu svieti, nieco tak krasne vo mne rastie, citim sa uplne volne, zvlastne, som casto smutok v sebe skryvala, no radsej usmevu som prednost dala, vsetko okolo je...
Tak jako se na moři tvoří vlny, tak jako růže má ostré trny, tak jako šípy mají špičaté hroty, tak jako světlo se ztrácí do tmy, tak jako je dáno, že Země je kulatá a otáčí se kolem své osy, tak přesně takhle snadno já ztrácím pocit jistoty.