Pomalu a jistě, Lidé odchází mi ze života. Času jsem měl mizerně, Teď je v plánu jen samota. Nikdo se neozívá, Nikdo nemá zájem. Nikdo si nepovídá, Už neprocházím rájem. Většina mě opustila, Zbytek už se chystá. Čeho se má duše dopustila,...
Prečo sa mi ľudia správame ako blázni? prečo si nevažime , nemáme sa rádi ? Veď to nie je tak tažké, máť dobré srdce, aj malé deti učíme od narodenia v láske, ako by vedeli čo je mať rád mamu, tátu, ako by sa tešili na život, ak by sme im nepodali ruku...
Nač člověk potřebuje vzrušení, proč raděj neplout na hladině? Bez emocí a bez své vůle jsme ztraceni a ponořeni ve své vině si připadáme zbyteční jak rampouch na okapu v zimě.
Do snů se ponořím a kráčím krajinou, přes louky pohoří, k srdci, co zahoří touhou sžíravou, neznámé rostliny, stromy a struktury země, bytosti nad stíny a bolest ve mně.