Můj kdysi krásný kožíšek ted smáčí horká krev v bolestech tu ležím už pár dní na zádech bezmocně jen doufám a v mysli odlétám už nepamatuji si volnost nemám pohnout se schopnost.
Nehybně tu čekám kdy světlo vkrade se zoufale se modlí...
Vím, že existuješ, vím, že už si pro mne jdeš, neutíkám, neschovávám se, už bylo dávno načase.
Pomalu spatřuji tvou přítomnost, vkrádáš se tiše jako nevítaný host, jsem unavená, a tak si přeji, ať už mě dále nenecháváš čekat, je mi jedno, že ne...