Vzdávám se všeho, všeho co jsi mi kdy nabídl, nemůžu už totiž takhle dál, a ty aby si stál opodál. Trápíme se tak akorát oba, padá na mě vztek a zloba. Že lásku jsi mi falešnou dával a z dálky si mi s jinou mával. Věřila jsem ti tolik, jako sama...
Tak si tu tak ležím, ležím si tu ve tmě sama, kde je ta doba, kdy jsme tu byli oba? Prý se ptám špatně, a tak už na to nemyslím, i tak nad námi přemýšlím. Kde se stala ta chyba, že jsem to radši vzdala? Srdce jsem Ti skoro dala. Však všimla...