Brácha

Dost často jsme si psali,
vím, co se Vám přihodilo v rodině,
za vinu jste si to dávali,
nevěděli jste, co se může stát v jedné hodině.

Tvého bráchu jsem neznala,
ale musel to být fajn kluk,
pomocnou ruku bych Ti podala,
aby jsi neslyšel ten otravný zvuk.

Teď vzpomínky se Ti vrací zpátky,
bolí to i po těch letech,
viděli se spolu i přes svátky
a najednou se Ti zarazil dech.

Když přišla ta zpráva,
že už bráchu nemáš,
byla to silná káva
a odpověď na to hledáš.

Proč stalo se něco tak strašného,
říkáš si, proč sakra Ty,
když jste toho mohli prožít tolik krásného,
ale jsou to nesplnitelné sny.

Bylo to zklamání,
které si neseš do dnes v sobě,
nemáš pro to chápání,
říkám si, v jaké to žijeme době?

Musíš najít lepší cestu,
něco co Ti vrátí chuť do života,
v moci Tě má pouhý stud
a srdce naplnila nicota.

Tvé tělo osídlila chladná duše,
to nejde pořádně pochopit,
Tvé srdce pořád ale tluče,
tak se zkus prosím vzchopit.

Věřím, že Ty to zvládneš,
protože musíš jít dál,
vím jakou tíhu světa na sobě táhneš,
buď šťastný, Tvůj brácha by si to přál.

Život je fakt zázrak,
je to skutečně dar od Boha,
dokázal bys ocenit jeho návrat,
aby jste na zemi byli oba.

Všechno byla ale špatná náhoda,
přeješ si vrátit čas,
nechápeš, jak se mohla stát taková nehoda,
v hlavě slyšíš jeho hlas.

Nejde na to zapomenout,
v hlavě si všechno přehráváš,
vždycky si na něj musíš vzpomenout,
psychicky už to nedáváš.

Chceš tak moc něco zničit,
něco skutečně rozmlátit,
tím budeš všechno okolo i sebe ničit
a nepůjde to už nikdy vrátit.

Chápu, nemůžeš to v sobě dusit,
ale u pití se tohle nevyřeší,
musíš něco nového zkusit,
byla tohle porážka - a to ta nejtvrdší.