Můžu si za to sama

Dlouho jsme se spolu smáli,
taky jsme se milovali.
Společné budoucnosti jsme se báli
a nic si od ní neslibovali.

Byl jsi dobrým člověkem,
stál jsi stále za mnou.
Nebál jsi se před větrem
a nemusel jsi mít každou.

Bála jsem se, co jednou přijde,
co se může přihodit,
že všechno půjde do hnoje
a já naše vzpomínky budu muset zahodit.

Říkával jsi mi to často, vím
věřím do dnes, že jsi mluvil pravdu.
Pořád ale ráda sním,
snad na mě nechystáš zradu.

Objímal si mě v pase,
říkal, že jsem Tvoje princezna,
já ztrácela se v čase
a doufala, že to nejsou jen falešná slova.

Věřila jsem, že mi nelžeš, zklamal jsi,
srdce na kusy zlámal si.
Já teď na kolenou klečím
a stále dokola brečím.

Možná že jsme chybovali oba,
teď beze mě odcházíš,
chytá mě teď velká zloba,
kde se sakra nacházíš?

Zlobím se na nás,
protože jsem to řešit chtěla,
teď v dáli slyším Tvůj hlas,
že jsem na to dost času měla.

V noci nemůžu spát,
stále to vidím před očima,
jak jsem za Tebou mohla stát,
když šlo sakra o nás?

Hladit se a milovat, to bylo skvělé,
vystupovala jsem dost nesměle.
Milovala jsem Tě tak beze dně,
ráda bych to chtěla vrátit hned.

Proč jsme od sebe odešli,
vůbec jsme tím nic nevyřešili,
v ničem jsme se nesešli
a na sebe se tolik těšili.

A teď se doma trápím,
proč Tě nemůžu vidět?
Odešel jsi, musim to zkrátit,
kdy Tě uvidět znova budu smět?