Do zahrad vešel podzim

Do zahrad vešel podzim


Do zahrad vešel podzim,
na zemi leží suché listy,
co vítr, který kolem vanul,
otrhal a plody ve větvích
už žádné nenechal,
jen žluté listy na švestkách
odolaly ještě
a jako žluté praporky
plápolají utěrky
na slzy podzimního deště
a vítr. který tudy šel,
v mých dlaních léto pozhášel
a smutno je mi taky z toho,
že nezůstalo mnoho.

Já viděla jsem stromy kvést
a když pak plody u všech cest
k zemi padly této,
je tatam parné léto.

Něco už k snědku není,
jen zobáčky ptáčků dílo uspíšily
a rány z prudkých pádů
do jablek s hnilobou se usadily,
aby vše vrátilo se zpět
a co živé bylo, nebude zas hned,
když zkáze podléhajíí plody
a já se dívám do přírody
plné zmaru možná naposled,
a v srdci pozoruji dráhu
do mráčků poskládaných vět.