Irsko

Mrzí mě všechno, co se teď za poslední dobu stalo.
Nedokážu si udělat pořádek ve svém životě.
Já vím, že Tě to občas i štvalo.
Nechci dál žít v této nicotě.

Nedokážu se přes to dostat,
cítím, Tě stále vedle sebe,
nevím jak tyto pocity popsat,
dál už to tak prostě nejde.

Nechci čekat na zázrak,
ani na něj nevěřím,
to by mě musel trefit šlak,
nikomu se s tímhle nesvěřím.

Bojím se hledat a nacházet,
naše bývalé staré časy.
Vím, jak moc mi budeš ještě scházet,
ze vzteku si budu rvát vlasy.

Nemůžu jít s Tebou,
i když mě to hrozně láká,
naše plány z mysli sejdou,
přemýšlíš, co mě asi tak zláká.

Však Ty brzo odletíš,
zapomeneš na nás,
co tím asi vyřešíš,
byly to dny plných krás.

Potřebuješ si vyčistit hlavu, říkáš stále,
jak má být ale sakra mně?
Hraješ si snad na silného krále?
Říkáš: ,,Stále se jen směj‘‘

Na tohle skutečně nemám,
jak zapomenout bez bolesti,
tohle vážně sama nedám,
nemá cenu vzpomínat na naše neřesti.

Snažit se a vědět, že lepší dny nenastanou,
je jak lhát sama sobě,
říkala jsem si, že se Ti nepovede mě s sebou stáhnout,
asi žiji ve špatné době.

Jó, Irsko je krásná země,
je to ale řešením?
Zmizet a nedat o sobě vědět,
nebojíš se toho zhřešení?

Já nemám výčitky,
jen se o Tebe trochu bojím.
Hledám v budoucnosti lepší vyhlídky,
snad Ti za vrácení tohle ještě stojí.

Jasně, že to není lehké,
já si to budu i tak vyčítat.
Svědomí mám v noci křehké,
že jsem si city nedokázala uhlídat.

A tak Ti přeji jen to nejlepší,
ať se jednou vrátíš zpět.
Pokaždé to nebude nejlehčí
a přeji si ať to uteče hned.